Jako obvykle před každým Silvestrem, množí se napětí mezi pejskaři a milovníky ohňostrojů, ve městech okořeněný poznámkami typu „Celý rok šlapu do psích výkalů a teď mám já brát ohledy“.
Nedokážu tento spor rozlousknout, protože to je o toleranci a ohleduplnosti mezi lidmi, kterých je stále méně a každý si musí sáhnout do vlastního svědomí, jak se chová a jak vychovává své děti. Vzhledem ke své profesi nebudu psát o výchově dětí, ale psů.
Jak to, že kdysi psi bojovali ve válkách, hledali miny, hlídali domy, stáda i hranice a dnes dostanou psotník, když bouchne rachejtle za oknem pár set metrů daleko? Nehledejme rovnou příčinu v nich.
Ne pes, ale my se nazýváme člověk „moudrý“ a jako takoví se my máme naučit jejich řeč a neočekávat od našich, sice snaživých, ale stále dost omezených čtyřnohých přátel, že se naučí tu naší.
Neodměňujte svého psa za strach laskáním, pamlsky a pouštěním do postele. Nedávejte mu najevo hlazením, leháním si do pelíšku a jiným nestandardním chováním, že se děje něco nebezpečného a smečka se musí „semknout“. „Nebojte se“. Chovejte se normálně, on musí přijít na to, že se nic neděje – podle vašeho vzoru, vy jste vůdci smečky.
Samozřejmě, pokud už jste ho to naučili, odvykání je složité a jistě existují i od přírody nerváci, tak jako mezi lidmi. I pro ně existují uklidňující prostředky, tak jako vy si musíte vzít diazepam, než vstoupíte do narvané tramvaje. Těch je ale skutečně menšina.
Nemluvím tu samozřejmě o idiotech, kteří vám hodí dělbuch pod psa. To jsou excesy související s nedostatkem empatie, výchovy a sociální inteligence, které chybí, bohužel, ve společnosti na všech frontách.
Veterinární ordinace
